17. 8. 2020 14:05
Poděkování dárcům
Jmenuji se Jakub a vždy jsem moc rád sportoval a to i přes to, že se od malička potýkám s hendikepem dolních končetin (paraparéza).
Velkou část života jsem zvládal chodit samostatně, ale
posledních cca 5 let se staly nedílnou součástí mého života francouzské hole/berle. Ani ty mne však neodradily, a já se ke sportu po čase zase vrátil, dokonce jsem s nimi začal běhat. Nebo
spíš skoro běhat a velmi jsem si oblíbil OCR závody (např. Spartan race).
Mou obrovskou motivací do sportu je i má rodina. Má žena a můj syn (1,5 roku). I díky nim jsem si uvědomil, že musím začít něco dělat. Nikdy bych si asi nedopustil, kdyby za mnou přišel můj syn, že chce
jít na houpačky a já mu musel smutně říct, že to nejde, protože tam nedojdu. On by to asi pochopil, ale já bych si připadal strašně hloupě.
Na rozdíl od většiny jsem však musel nejdřív řešit hole, až pak vše ostatní na běhání. Pokud se na nějakém fóru zeptáte, jaké boty na běhání, dostanete deset tipů a máte z čeho vybírat. Pokud se zeptáte
na fóru, jaké berle na běhání, nejspíš vám nikdo ani neodpoví. Musel jsem se tak vydat metodou pokus-omyl a zkoušet co náš trh nabízí.
Za různé pokusy s holemi a různými nástavci na hole jsem však bohužel utratil většinu svých úspor.
Pojišťovna však platí jen ten „základní“ druh holí, ale ty se buď lámou, kloužou, a máte z nich tak sedřené ruce, že vás to spíš odradí, než nakopne k dalšímu výkonu.
Po několika konzultacích s hendikepovanými sportovci (z ČR ale především ze zahraničí) jsem objevil hole sidestix, které jsou dělány na sport a dlouhé tratě. Pořizovací cena holí však není nejnižší a celou situaci komplikuje i to, že se hole dají sehnat jen v zahraničí a člověk pak musí zaplatit i nemalé poštovné a navíc i DPH a nejspíš i CLO.
Proto jsem se rozhodl, že zkusím poprosit vás všechny dobrosrdečníky, zda by jste mi nepomohli splnit
můj sen o běhání.
Pokud by se nám nepodařilo vybrat celou potřebnou částku, určitě bych se ve svém snu nezastavil, ale zkusil i další cesty jak svého snu dosáhnout. Moc bych si totiž přál, aby na mne můj syn byl jednou hrdý, ne díky tomu, že jsem zvládnul celý život sedět na gauči, ale proto, že jsem dokázal překonat sám sebe a stal se motivací i pro řadu zdravých lidí.
Hodně lidí se vlastně mne často ptá, co mi vlastně je. Jak už to v životě bývá, ani tato odpověď není jednoduchá. Mám paraparézu dolních končetin, ale byla to dlouhá cesta, než lékaři dospěli k této diagnóze, i když jak já spíš říkám k popisu stavu.
Paraparéza je částečná ztráta schopnosti aktivního volného pohybu, oslabení svalů postihující nejčastěji dolní končetiny, tzn. částečné ochrnutí obvykle dolní poloviny těla, tedy obou dolních končetin – ale nikdo pořádně neví, co ji u mne způsobuje.
V praxi to vypadá tak, že při chůzi špičkami zakovám o sebe, když jsem neměl hole, často jsem padal a trpěl na různé úrazy kotníků.
Tím, že se neví, co mou paraparezu způsobuje, jsem takový „mezičlánek“ v systému. Pro český stát jsem vlastně zdravý člověk a nemám na nic nárok, ale kdokoliv se na mne podívá, je mu hned jasné, že něco není v pořádku.
Díky tomu zažívám v životě hodně situací, někdo by řekl „smutných“, ale já už se tím bavím a občasné rozpaky lidí si vlastně užívám, protože člověk by se měl občas radovat i z maličkostí.
Peníze ze sbírky bych moc rád použil na nákup nových holí/berlí, určených přímo na sport a dlouhé vzdálenosti.
Tím, že se musí hole objednávat z Kanady, bych sbírku využil i na nákup některých doplňků (hroty na led, hroty do hor).
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
