Jmenuji se Kateřina a mám spastickou kvadruplegii a myasthenii gravis. Z důvodu těchto onemocnění se často dopravuji k lékařům, mám slabou imunitu a tím pádem bych neměla jezdit veřejnou dopravou. Díky autu bych se stala zase o něco samostatnější, a navíc by to ulehčilo i mé mamce, která se o mě stará.
I přes svá onemocnění jsem velice aktivní člověk. Kromě častých návštěv lékařů se snažím účastnit i sportovních akcí. Abych s sebou mohla vozit potřebné pomůcky, potřebuji velké auto. Je pro nás ale velmi finančně náročné, proto vás prosím o pomoc.
Komu pomůžeme?
Narodila jsem se předčasně o měsíc a to 20. 11. 2001, protože mamka byla nemocná a začínalo se to ukazovat i na mně, a tak se lékaři rozhodli pro předčasný porod. Všechno se zdálo v pořádku a dělala jsem mamce radost. Byla jsem hodné, šťastné dítě, a to mi zůstalo do teď. První problémy se začali projevovat okolo 1,5 roku, kdy jsem začínala chodit. Chodila jsem špatně a hodně jsem padala, když mě někdo chytil za ruku nebo jsem se někde chytla, tak se mi hned vyhodila a museli jsme k doktorovi. Když už jsme tam byly 3× do měsíce, tak doktoři začínali podezřívat mamku z týraní, a tak nás poslali na genetiku, kde mi nakonec diagnostikovali Ehler – Danlos (volné klouby a vazy). Nic z toho mi nezabránilo být aktivní dítě, ať už jsem měla sádru nebo ortézu, stejně jsem byla pořád venku a bylo jedno jestli na kole, in-line bruslích anebo po svých, udržet mě v klidu bylo téměř nemožné stejně jako teď.
Tohle všechno se změnilo v roce 2012 a to, když mi ortoped zpevňoval kolena a rovnal kotníky sádrou, 2× se mu to povedlo, ale na po 3 už ne a nerozchodili mě, proč to už nikdo neví. Prognóza byla že na vozíku budu už v 5 letech, ale sportem se to oddalovalo. I přes časté sádry, vykloubeniny a úrazy nic mě nemohlo zastavit ve sportu a nepovedlo se to ani, když jsem zůstala na vozíku.
V roce 2019 přišel další ošklivý ‘’pád’’ a to jen pár dní po 18. narozeninách. Už delší dobu jsem měla potíže s polykáním a mluvením, ale všichni to přisuzovali zhoršené spasticitě a říkali, že se to spraví s balkonovou pumpou, která do té doby byla v plánu. Došlo to do až k tomu, že jsem se nemohla najíst, a tak si mě nechali v nemocnici, kde jsem se druhý den po obědě začala dusit, a to i přes kyslík. Lékařce jsem se moc nelíbila, a tak volala na Aro aby se na mě přišly podívat, no dopadlo to tak, že si mě odváželi k sobě a intubovali.
Celé 3 týdny si absolutně nepamatuji, ale mamka říkala, že mě budili a komunikovala jsem, ale já si to nepamatuju. Pamatuju si až jak mi udělali tracheostomii a přemístily mě dolů na box, tam za mnou chodila i nadále mamka s Maxem (asistenční pes), kamarádi jak z organizace Černí koně anebo SKV (Sportovní klub vozíčkářů) a i přes nepříznivé prognózy, že budu už pořád na kyslíku jsem se nakonec tracheostomie zbavila. Pomalu se vracím ke sportu a aktivnímu životu. K tomu bych potřebovala vaši pomoc s pořízením auta, které usnadní život mě a zároveň i mamce.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Peníze ze sbírky by byly použity na auto. Na jeho následnou úpravu, kterou potřebuji pro nakládání a řízení, mi nakonec přispěje úřad.
Původně jsem chtěla vybrat na dodávku, po důkladném přemýšlení jsme došli k tomu, že Ford Turneo Custom pro mě bude lepší volba.
Staré auto už se nedalo opravit, proto máme zatím auto z půjčovny, ale to je malé a navíc v něm není úprava, kterou bych potřebovala.
