Komu pomůžete?
Pražské A studio Rubín už přes pět desítek let oživuje českou divadelní scénu jedinečnými autorskými inscenacemi, které jsou psané speciálně pro tento malý, intimní prostor s 65 místy k sezení. A to není vše. Otevírá prostor mladým umělcům (začínali zde třeba Eva Salzmannová, Ondřej Pavelka, sourozenci Štréblovi, ale třeba i Jan Frič, Petr Kolečko nebo Lukáš Příkazký), vytváří komunitu, která se nebojí reflektovat současná témata (pamatujete na Blonďatou bestii nebo nynější Jenom matky vědí, o čem ten život je?), a divákům přináší zcela jinou zkušenost, kdy jsou pouhým usazením vtáhnutí do děje.
Tohle je teď, v době nouzového stavu, karantény a omezení mezilidského kontaktu, nemožné. A protože divadlo tvoří lidi, kteří se jím také živí, jsou tito lidé v dlouhodobějším horizontu šíření koronaviru existenčně ohroženi. Jsou to nejen herci bez trvalého angažmá, zcela odkázáni na počet představení v měsíci, ale i technici, produkce či provozní.
Třeba taková Lucie, která nad texty probdí dny i noci. Bára, která telefonováním s herci stráví víc času než v sále. Johana, která zásobuje kavárnu i bar a ve volném čase pere kostýmy a připravuje rekvizity. David, Petr a José, kteří poctivě zvučí, svítí, točí, opravují a udržují Rubín v chodu. Pája, která se modlí, abyste na otázku „Znáte A studio Rubín?“ řekli „Ano.“ a Ondřej, který shání peníze pro chod od nevidím do nevidím. A to je jen pár jmen, která Rubínu věnují nejen svou energii, nápady a pár vrásek, ale i svůj dobrovolný čas.