Svým příspěvkem mi pomůžete docházet na neurorehabilitace, které mi velmi pomáhají v rozvoji. V září bych měla nastoupit do školky s asistentkou, která mi bude hodně pomáhat, abych se mohla alespoň trošku začlenit k zdravým dětem. Stále potřebuji zlepšit chůzi, získat stabilitu a začít rozvíjet jemnou motoriku. Ano budu mít 4 roky, ale můj vývoj odpovídá tak k necelému 2 roku. Potřebuji stále cvičit, abych se mohla posouvat dál a můj vývoj se nezastavil.
Příběh Nikolky
Jmenuji se Nikolka a na konci listopadu mi budou čtyři roky. Narodila jsem se v 39. týdnu těhotenství a vše probíhalo bez komplikací, porod byl rychlý a já dělala svým rodičům radost. Nikdo si však nedokázal představit, co přijde v blízké budoucnosti. Byla jsem velmi hodné miminko, ale bez vývoje, nezačala jsem držet hlavičku a byla ze mě tzv. hadrová panenka.
Hned od 3. měsíce začal kolotoč cvičení. Maminka se mnou dojížděla cvičit do nemocnice Vojtovu metodu. Začaly být vidět první pokroky, které zmizely po aplikaci očkování, na které jsem měla reakci a které zbrzdilo můj další vývoj. Přišla diagnóza těžká hypotonie a strabizmus, zkrácení zrakových nervů a následně dioptrie a brýle. Dokonce si rodiče vyslechli od doktorů i názor, že se nikdy nepostavím na nožky. To maminka nechtěla slyšet, brala mě jako zdravou holčičku, která jen na vše potřebuje svůj čas. Dala si cíl, mě postavit na nožky a zajistit mi s tatínkem krásné dětství.
Lézt jsem začala až po druhém roce, to ostatní vrstevníci už běhají a řádí na hřišti. Já se postavila na nožky až ve dvou a půl letech. Teprve jsem začala objevovat svět a pouštět jsem se začala až po třetím roce, pro všechny to bylo náročné období a všichni jsme rádi, že chodím. Můj vývoj je velmi opožděný, potřebuji na vše daleko více času, ale já to dokážu.
Během svého krátkého života jsem navštívila již 3× léčebnu pohybových poruch, pravidelně dojíždíme na neurorehabilitace do Olomouce, chodíme na hipoterapie a canisterapie. Bohužel, vše co mi pomáhá se posouvat dál a přibližovat se k normálnímu životu zdravých dětí, není hrazeno ze zdravotního pojištění a rodiče to vše musí hradit ze svého (co by pro mě ale neudělali, jak říká maminka😊). Snaží se pro mě dělat maximum, ale ceny neúprosně rostou a já cvičení potřebuji několikrát týdně.
Je to jen půl roku, co jsem začala chodit sama bez pomoci, moje chůze je nestabilní, nekoordinovaná. Můj vývoj je prodloužený, to co se naučím, musím pořádně zafixovat a trénovat a trénovat a cvičit dokud se nezpevním a nezlepším. Cvičení pro mě bude už doživotní.
