Když se Viktor probral, poznal, že leží na nemocniční chodbě. Netušil, v které nemocnici, ani jak dlouho. Poslední, co si matně vybavoval, byla bolest, tma a nekonečné čekání na převoz. Jeho první myšlenky směřovaly k manželce, s níž se v duchu už loučil, aby jí teď podal zprávu, že je přeci jen stále tu. Začal se marně porozhlížet po svém mobilu, ale když konečně prošla kolem sestra, suše mu oznámila, že jeho oblečení a osobní věci zůstaly na stabpunktu (polní ošetřovně).