Pomoc pro Barunku, které se zhroutil svět

Jak šel čas…

Tento příběh začal před necelými pěti lety, kdy moje sestra Barunka pracovala jako vedoucí pobočky v pekárně. Já jsem jí byla pravou rukou a společně jsme trávily každou volnou chvíli. Bylo to období radosti a smíchu, ale i smutku. Barunka byla zamilovaná do muže, který byl o 21 let starší, a po několika letech se ukázalo, že jejich láska se rozpadá. Barunka toužila po miminku a svatbě, ale on toužil po svém klidu a pohodlí.

Když firma objednala nový závoz na cukrárnu, Barunka se opět začala těšit do práce. Závoz měl totiž krásný a sympatický kluk, Venda. Po několika týdnech jsem se rozhodla, že za ním zajdu pro telefonní číslo, protože na to ani jeden neměl odvahu. Číslo jsem předala Barče a tím se začal psát nový životní příběh. Barunka byla jako sluníčko a když jsem viděla, jak se jí rozzářily oči, věděla jsem, že to je láska na první pohled. S přítelem se brzy rozešla a během jediného dne se odstěhovala a našla si byt s Vendou.

Uběhly čtyři měsíce a na Vánoce Venda poklekl na jedno koleno a požádal Barunku o ruku. Řekla ANO a radost se rozlila v celé rodině. O rok později se vzali a toužili po miminku, které však stále nepřicházelo. Když se Barunka dozvěděla o svých zdravotních problémech, svět se jí zhroutil. Musela podstoupit operaci vejcovodu a zatímco se snažila najít naději, lékaři jí říkali, že cesta k mateřství může být trnitá.

Po neúspěšných pokusech se rozhodli zkusit umělé oplodnění. Barunka procházela testy, které byly nejen fyzicky, ale i psychicky vyčerpávající. Když mi volala a na testu viděla jen jednu čárku, cítila jsem, jak se mi svírá srdce. Ale jednoho krásného rána mi zavolala s takovou radostí: „Adélko, čekáme miminko!“ Byla to slza štěstí, která mi v tu chvíli spadla po tváři. Celá rodina byla v euforii a Barunka s Vendou zářili jako hvězdy na nebi. Nakupovali věci pro miminko a Barunce každým měsícem rostlo bříško.

A pak přišel ten den, pátek 20. září 2024. 
Ráno jsem si volala s Barunkou. Byla nachlazená, ale i tak šťastná, že do porodu má už jen 8 týdnů. Ten večer, kdy Venda odjel k sourozencům, Barunka měla špatný pocit. Když mi od šesti hodin večer neodepisoval, začala jsem mít obavy. Ještě mi volala, ale slíbila jsem jí, že zavolám hned, jak odejde návštěva. Když jsem se k telefonu dostala, už mi ho nebrala. Myslela jsem si, že už spí.

Ve 21:20 mi zazvonil telefon, a já cítila, že to není dobré. Řekla jsem: „Baru, ty rodíš!“ A pak přišla ta nejhorší věta: „Adélko, Venda mi umřel. Prosím, zavolej mamince.“ V tu chvíli mi srdce ztuhlo, jako by se zastavilo. Policistka mi poté řekla, že Barunku musí převést do nemocnice, ale nikdo nevěděl, kam a jak dlouho tam bude. Zvedla jsem telefon a volala mámě, pak babičce. Zjistili jsme, že sestřičku převezli do krizového centra, kde podepsala revers, protože ze všeho nejvíce chtěla domů.

Další den, kdy nikdo z nás nespal, Barunka začala omdlévat. Přijela pro ni záchranka. Miminko i ona byly v pořádku, ale psychicky byla na dně. Ještě ten den ji maminka vzala k sobě domů. Barunka se probouzela s pocitem, že Venda čeká u dveří, že ho chce zpět. 

V neděli jsem za ní s manželem a sedmiměsíční dcerou jela, abych jí aspoň trochu pomohla. Malá, s úsměvem, který dokázal rozjasnit i ten nejtemnější den, se snažila přinést trochu radosti. V pondělí ráno proběhla pitva a ukázalo se, že Venda měl vážné srdeční problémy. Znal je, ale nikdy nikomu o nich neřekl. Zemřel po pádu ze žebříku, který byl způsoben infarktem. I přes veškerou snahu všech přítomných mu již nebylo pomoci.

Teď vás prosím, pomozte mé sestřičce aspoň finančně. Musí se stěhovat, nakoupit nový nábytek, protože ten, který měla, patřil majiteli. Také jí chybí základní věci pro miminko. Barunka se k tomu všemu dozvěděla, že Venda měl dluhy u nebankovní společnosti. Jako matka samoživitelka bude potřebovat pomoc. Je hrozné vidět blízkého člověka trpět a cítit bezmoc. Každá vaše podpora jí může pomoci najít naději a sílu jít dál.

Už jsem nechtěla psát nic víc, ale o narození malého Vendy prostě nemůžu mlčet. Ten den mám před očima, jako by to bylo včera. Bylo páteční večer, my s manželem jsme si chtěli udělat hezký večer, ještě než si nalijeme sklenku vína, říkám napíšu raději ségře. Napsala jsem Barče: „Můžeme pít, nebo to vypadá, že dnes rodíš?“ A ona mi odpověděla: „Klidně si dejte, jen mám takové křeče v podbřišku, ale za chvíli to zase přejde.“ Odpověděla jsem jí: „Ty rodíš!“ A ona na to: „Určitě ne, termín mám až za devět dní.“

Za hodinu jí volám přes FaceTime, ještě s naší nejlepší kamarádkou. Barča říká, že kontrakce ji vůbec nebolí, že je to ještě pohoda. A pak, jak přišla další, zadržela dech, její tvář zrudla a najednou úplně jiným hlasem říká: „Tak… už to hodně bolí!“ Cítila jsem, jak se strach a vzrušení promíchaly v její hlase. Říkáme jí, ať okamžitě vzbudí mamku a otčíma. Když otevřela dveře ložnice, řekla: „Jéé, ty tak krásně spinkají…“ a najednou začala budit: „Mamko, já asi rodím!“

Po hodině a čtyřech minutových kontrakcích, odjeli do porodnice. Barču si v porodnici radši nechali, protože cesta z Kostomlat nad Labem byla dlouhá. Mamka celý večer strávila s Barunkou na pokoji, a my s Kačkou byly celý večer na telefonu.

V sedm ráno volá Kačka: „Je to tady! Připrav se, za půl hodiny jsem u tebe!“ Zhluboka jsem se nadechla, v očích jsem měla slzy a srdce mi bilo tak rychle, že jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudi.

Když jsme konečně dorazili do porodnice, čekali jsme ještě dvě dlouhé hodiny. Byla jsem napnutá, sledovala každou minutu, každé zazvonění telefonu. A pak, pípnul telefon ,,Venda přišel na svět! Vážil krásných 3 kg a byl nádherný… srdce mi zaplesalo, když jsem ho poprvé uviděla. Byl to malý zázrak, celý po svém tatínkovi, ale s očima po milující mamince. A já si najednou uvědomila, jak velká síla lásky mezi nimi byla už od začátku.

Barunka rodila celkem 13,5 hodiny. Pamatuji si na moment když mi večer z porodnice volala, že by si přála, aby měla Vendu u sebe, aby ho mohla obejmout, a že by si přála, aby si ho Vašek mohl pochovat. Bylo v jejím hlase tolik něhy, tolik očekávání. 

Mrzí mě, že i když bude sestřička kolem sebe mít spoustu milujících lidí, nikdy jí to nevynahradí milujícího přítele, manžela a otce. 

Děkuji vám z celého srdce za vše, co můžete udělat. Barunky mladší sestra, Áďa.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Peníze ze sbírky budou použity na pokrytí základních životních potřeb pro sestřičku.  Sbírka pomůže zajistit financování nájmu, energií, internetu, stravy, drogerie a dalších nezbytných výdajů. Finance budou také použity na zajištění péče o nenarozeného chlapečka Vendu, který se narodí v těžké životní situaci. Pomoc umožní sestře soustředit se na těhotenství a přípravy na příchod dítěte, aniž by se musela obávat každodenních finančních problémů.

Tento týden bude probíhat dědické řízení, ale kvůli dluhům zesnulého manžela se sestra dědictví vzdává.