Martínek se narodil na první pohled jako zdravé miminko, záhy se však ozvaly první potíže… Nechtěl se přisávat a navzdory všem snahám o různé diety, omezení i medikace trpěl silnými bolestmi bříška, výrazným pocením a dalšími, v té době ještě nenápadnými, příznaky. Že by se mohlo jednat o velmi vzácnou formu genetického onemocnění, to tenkrát ještě nikoho ani ve snu nenapadlo…
První vážnější problém nastal ve třech měsících, kdy prodělal první z celkových 9 hospitalizací, a to pro akutní bronchitidu. V následujících měsících byl znovu a znovu hospitalizovaný a to už se mj. řešilo, že je něco v nepořádku. Po nejrůznějších vyšetřeních a MRI mozku ve fakultní nemocnici Olomouc, kde se nic konkrétního neodhalilo, Martínka doporučili na podrobnější vyšetření do FN Motol.
Do Prahy jsme poprvé přijeli v lednu 2023, Martínkovi byl v té době rok a půl a situace již byla pro nás všechny na hraně únosnosti.
Neúnosné bylo zejména neustálé odsávání hadičkou, aby mohl dýchat a přijímat potravu. Odsávali jsme takto rok a půl téměř nepřetržitě, někdy i několikrát za hodinu… kolik bezesných nocí, kdy jsme se zatajeným dechem poslouchali každé nadechnutí a trnuli strachy, něco nepředstavitelného. Další zkouškou trpělivosti pak bylo samotné krmení, kdy jsme pokaždé strávili hodinu i déle velmi, velmi pomalým krmením na lžičku. Za den minimálně 8 takto prosezených hodin však zásadně nutričně ani množstevně neodpovídalo vynaloženému času a úsilí, a to vedlo, společně se záchvaty zvracení, k celkové podvýživě našeho chlapečka a k psychickému vysílení ostatních členů rodiny.
Během poslední, měsíc trvající hospitalizace v Praze, byla konečně potvrzena diagnóza…
AADC syndrom
Jedná se o velmi vzácné genetické onemocnění (kolem 120 potvrzených případů na světě), které ovlivňuje metabolismus neurotransmiterů v mozku. Tento syndrom je způsoben nedostatečnou funkcí enzymu AADC, který je klíčový pro přeměnu aminokyselin (jako dopamin a serotonin), na odpovídající neurotransmitery, které jsou nezbytné pro správnou komunikaci mezi nervovými buňkami.
Lidé se syndromem AADC mají často závažné neurologické problémy, jako jsou svalová slabost, poruchy pohybu, poruchy spánku, problémy s polykáním a mnoho dalších obtíží. Tento syndrom může mít různě závažný průběh a příznaky se mohou lišit mezi postiženými jedinci. Vzhledem k tomu, že neurotransmitery jsou klíčové pro řízení nervového systému, syndrom AADC může mít zásadní vliv na celkový neurologický vývoj a funkci jedince.
Martínek trpí nejtěžší formou tohoto onemocnění a je zcela odkázán na péči a pomoc druhých. Je ležící a bez naší pomoci neudrží ani vzpřímenou hlavičku. Je hypotonický (hadrovitý), často z ničeho nic zvrací, nadměrně se potí, mívá (někdy i několikrát za den) svalové křeče různé intenzity podobné epileptickým záchvatům a také má výrazně oslabený sací/polykací reflex. To způsobuje, že mu část polykané stravy (popř. tekutin) končí v plicích. Zpětně se toto ukázalo jako hlavní důvod neustálého extrémního zahlenění, které nás provázelo od prvního infektu, až do zavedení hadičky pro enterální výživu, tzv. PEGu, letos v květnu.
Our Story…
Martin was born as a seemingly healthy baby at first glance, but soon the first troubles emerged… He didn’t want to latch on and despite all efforts involving different diets, restrictions, and medications, he suffered from severe abdominal pain, excessive sweating, and other initially inconspicuous symptoms. The idea of a very rare form of genetic disorder hadn’t even crossed anyone’s mind back then…
The first more serious issue arose when he was three months old, undergoing the first of a total of 9 hospitalizations, this time due to acute bronchitis. In the following months, he was hospitalized repeatedly, and it was becoming clear that something was amiss. After various examinations and an MRI of the brain at the Olomouc University Hospital, where nothing specific was detected, Martin was recommended for more detailed assessments at the Motol University Hospital (Prague).
We first came to Prague in January 2023, when Martin was a year and a half old, and the situation had already become unbearable for all of us.
The constant suctioning with a tube to help him breathe and ingest food was particularly unbearable. We suctioned almost non-stop for a year and a half, sometimes multiple times per hour… countless sleepless nights when we held our breaths, listening to each inhalation, trembling with fear, facing the unimaginable. Another test of patience was the feeding itself, spending an hour or more painstakingly feeding him spoon by spoon. However, the amount of time and effort spent, along with frequent vomiting spells, didn’t align with the nutritional intake, leading, together with bouts of vomiting, to our boy’s overall malnutrition and the emotional exhaustion of the other family members.
During the last month-long hospitalization in Prague, the diagnosis was finally confirmed…
AADC Syndrome
It’s an extremely rare genetic disorder (with about 120 confirmed cases worldwide) that affects the brain’s neurotransmitter metabolism. This syndrome is caused by the insufficient function of the AADC enzyme, which is crucial for converting amino acids (like dopamine and serotonin) into the corresponding neurotransmitters necessary for proper communication between nerve cells.
People with AADC syndrome often experience severe neurological issues, such as muscle weakness, movement disorders, sleep disturbances, swallowing difficulties, and many other challenges. The severity of the syndrome can vary, and symptoms may differ among affected individuals. Given that neurotransmitters play a crucial role in the nervous system’s functioning, AADC syndrome can profoundly impact overall neurological development and an individual’s functioning.
Martin has the most severe form of this condition and is entirely dependent on the care and assistance of others. He lies down and can’t hold his head up without our help. He’s hypotonic (floppy), frequently vomits out of nowhere, sweats excessively, experiences muscle spasms of varying intensity (sometimes several times a day), similar to epileptic seizures, and has significantly weakened sucking/swallowing reflexes, leading to portions of ingested food (or liquids) ending up in his lungs. Looking back, this turned out to be the main reason for the persistent extreme congestion that accompanied us from the first hospitalization until the introduction of an enteral feeding tube, known as a PEG tube, in May of this year.
