Komu pomůžeme?

Ráda bych se vám představila a ve zkratce popsala, co se mi přihodilo a co mi změnilo život. Jmenuji se Zuzka a je mi 44 let. Jsem žena, jsem matka, jsem dcera, jsem kamarádka, a v neposlední řadě také fotografka a povoláním účetní.

Život mi naplňuje dcerka Anička, malá tanečnice, která nastoupila v září do první třídy.

Můj život byl plný aktivit. Milovala jsem procházky v přírodě. Objevovala jsem nová místa. Výlety jsem si užívala jak na motorce, tak i s mou malou parťačkou Aňulí.

24. prosince 2023 jsme si vyjeli na vánoční moto projížďku, jak se říká, jen kolem komína. Cestu mi zkřížil nepozorný řidič vozidla. Přišel náraz do předního nárazníku auta a já přelítla přes kapotu a dopadla na zem. Náraz byl bohužel fatální. Došlo k vážnému poranění krční páteře, zlomenině žeber, zlomenině lopatky a pneumotoraxu. Po probuzení v ÚVN Praha byli lékaři vůči jakýmkoli prognózám mého stavu velmi zdrženliví. Podstoupila jsem 2 operace páteře a další zákroky potřebné k zajištění životních funkcí. Jakmile jsem byla schopná sama spontánně dýchat, byla jsem převezena do FN Motol na Spinální jednotku, kde jsem začala rehabilitovat. Po 3 měsících hospitalizace jsem pokračovala v rehabilitaci v Rehabilitačním ústavu Kladruby, kde jsem strávila další skoro 4 měsíce.

Domů ke své rodině jsem se vrátila 7. 8. 2024.

Od té doby se snažím plně rehabilitovat. Dojíždím na elektroakupunkturu, pomocí níž se snažíme aktivovat zádové a břišní svaly. A postupně se to daří!!! Dalším krokem je snaha mě vertikalizovat.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Jsem trvale na vozíku, za svou dcerou se už nerozeběhnu a pocit z jízdy na motorce už také neprožiji. Ale to neznamená, že nemůžu prožít jiné krásné chvíle.

K tomu, abych mohla tyto chvíle na plno žít, musím rehabilitovat a tím zlepšovat kondici. Jedním ze skvělých rehabilitačních přístrojů je exoskelet UNILEXA, díky kterému se můžu postavit na nohy a „chodit“ v domácím prostředí.

Co je na něm super, je to, že pomáhá k prokrvení dolních končetin, zabraňuje odvápnění kostí a stimuluje svaly. Zlepšuje krevní oběh, funkci orgánů a střevní peristaltiku. V neposlední řadě zkvalitní život a ulehčí běžné domácí práce.

Jen ta představa, že stojím u kuchyňské linky a opět dosáhnu na skříňku s talíři či skleničkou a svobodně si ji vyndám. Je neuvěřitelná!!! Že z ledničky vytáhnu vajíčka a udělám dceři ráno palačinky… Vím, jsou to maličkosti, pro zdravé lidi všední, ničím nezajímavé záležitosti. I pro mě takové byly. Ale nyní jsou to maličkosti, které mi dávají pocit svobody a potřebnosti.

Exoskelet jsem už vyzkoušela a mám plánované další nácviky. Musím se nejdřív exoskelet naučit používat, aby pak plnil funkci, jakou má!!!

Bohužel tuto úžasnou rehabilitační pomůcku nehradí pojišťovna a pořizovací cena je 385 560 Kč.

No, je to pořádná částka!!! A proto k zrealizování pořízení těchto náhradních nožiček budu potřebovat i vás. Vaši podporu!!!

DĚKUJI!

Všem dárcům ze srdce děkujeme!
Zuzka a Anička.

P.S. Ještě jsem se s vámi chtěla podělit o můj zážitek z krájení cibule. To, že jediný způsob krájení čehokoli je momentálně možný jen v sedě s prkýnkem na nohou. To si asi představit umíte. Tedy já si to uměla představit. Bohužel ta představa se diametrálně lišila od reality. Realita je taková, že mám problém mimo jiné i se stabilitou trupu a tedy celého sedu. Takže opření se do nože silou, abych ukrojila kousek cibule, je prostě heroický výkon. Do toho při každém zakrojení trpím hrozivou představou toho, že mi nůž sklouzne a já se místo do cibule zaříznu do nohy, což bych ani necítila, protože mi chybí povrchové čití (necítím bolest). Celý tento výkon je ještě umocněn štiplavým cosi, co spouští slzy, které vám nekontrolovatelně tečou a tečou…

P.S.S. Kdybychom vybrali více peněz, než je pořizovací cena mých náhradních nožek, zainvestuji do dalších rehabilitačních pomůcek či rehabilitačních programů a fyzio. Určitě dám vědět, pro co se rozhodnu!!!