Představení projektu

💃

Holky nad 50 – protože život nekončí, když přijdou první vrásky, ale možná teprve začíná!

Jaké to je být ženou po padesátce?
Občas neviditelnou, občas hlasitou. Moudrou, sarkastickou, nádherně nedokonalou. Plnou příběhů, smíchu, pádů, nových začátků. A hlavně – stále sebe sama.

Holky nad 50 je kniha pro všechny ženy, které se už nechtějí ptát, jestli „mohou“, ale raději si řeknou „proč bych nemohla?“. Je to pocta ženám, které neztrácí jiskru – ať už mají šediny, nové sny, nebo chuť konečně žít podle svých pravidel.

📖 Kniha je plná krátkých příběhů kámošek, sdílení postřehů i úsměvných momentů ze života (včetně občas hodně trapných, ale patřících k věku) – všechno s nadsázkou, empatií a otevřeností, kterou přináší až věk, kdy už se neřeší, co si kdo myslí.

Pomozte nám knihu vydat a ukázat světu, že ženský život má šťávu v každé dekádě – a ta po padesátce je možná ta nejšťavnatější.

💌 Podpořte vznik knihy Holky nad 50 – pro sebe, pro mámu, pro kamarádku… nebo jen proto, že humor, odvaha a upřímnost nikdy nevyjdou z módy.

...............................................................................................

KAPITOLA 1: Věk je jen číslo. A taky klouby, brýle a permanentka na gyndu.

Zápis v deníku – Zuzana, 52 let

Milý deníčku…

Haha. Ne. Nejsi deníček, jsi můj ventil. Protože kdybych tohle řekla nahlas, zavřeli by mě na samotku s poutama a nařídili detox od kofeinu.

Dneska mi je 52. Slušnej věk. To už není, že „člověk má ještě celej život před sebou“, ale spíš že „měl by si dávat bacha na cholesterol, protože infarkt už není takový překvápko jako ve třiceti“.

Probudila jsem se dneska s bolavým krkem. Ne proto, že bych špatně spala. Ale protože jsem včera zvedla koš s prádlem, trochu se ohnula a moje tělo si řeklo: A dost, ty stará vraždo, dneska budeš chodit jako Frankenstein po artroskopii.

Dostala jsem k narozeninám voňavku, co voní jako moje máma v roce 1996. Od dcery. Prý „retro je trendy“. Ano, drahá, jenže já to retro žila, když ty jsi měla dudlík a slintala na bodýčko. Teď se mi z toho dělá trochu šoufl.

Ale největší dárek? Konečně jsem si koupila vlastní vibrátor. Ne že bych to plánovala. Jen jsem šla pro šampon a nějak jsem… zabloudila. Do e-shopu pro dospělé. Dvacet minut jsem zírala na věci, který vypadají jak doplňky k futuristický kávovarům, a pak jsem si jeden z nich objednala. Má tři rychlosti, bliká jako diskotéka z 90s a jmenuje se… Viktor. Nebo aspoň tak mu říkám. On mi na rozdíl od mého ex aspoň něco dává.

Zítra jdeme s holkama na víno. To bude show. Lenka zase bude řešit manžela, co je prý „v krizi“, Bára přinese historku o tom, jak jí soused řekl „mladá paní“, a Iva bude mluvit o čakrách a že bychom měly přestat pít kafe. Zas jí vysvětlíme, že kofein drží svět pohromadě.

Do té doby… dám si kolagen, namažu kolena a jdu si udělat kafe. Se smetanou. Plnotučnou. Protože proč by měl život po padesátce chutnat jako ovesný mlíko bez cukru?