Volám sa Peter Maľak, som rodák z dediny Smižany na Slovensku a posledných 6 rokov bývam v Prahe. Milujem hory. Milujem prírodu. A počas liečby sa mi podarilo sa opäť zamilovať do života.
Počas liečby som mal dva kľúčové okamihy, s ktorými sa chcem s vami podeliť: prvý bol, keď som si uvedomil, že moje vnímanie sveta nie je úplne zdravé: spôsobovať si fyzickú bolesť, psychické vydieranie, seba-trestanie, a ďalšie, nemá byť bežnou súčasťou normálneho života. Druhý kľúčový okamih bolo objavenie pokory. Pokory v zmysle poznania a uvedomenia si svojich vlastných síl/nedostatkov a schopnosti požiadať o pomoc ak to sám nezvládam.
Milujem viacdňové prechody, vstávanie zo spacáku do zimy a obliekanie si navlhnutých a studených vecí, milujem tu slobodu putovania, kde riešim predovšetkým to, kde si postavím stan, kde nájdem vodu. Od malého veku chodím po horách, a posledné dva roky celkom intenzívne. Môj najdlhší prechod mal 494 km, takže nejde len o výstrel abstinujúceho blázna 😊
Čo od toho očakávam?
Hovorí sa, že pútnik putuje, aby zmenil sám seba a cestovateľ cestuje, lebo ho to baví. V mojom prípade sa ma dotýkajú oba tvrdenia.
Okrem osobnej stránky cesty, ktorú mám na prvom mieste, budem počas cesty využívať sociálne siete a moje zápisky z ciest k tomu, aby sa otvorilo širšie povedomie o závislosti medzi mladými ľuďmi. Chcem ukázať, že so závislosťou sa dá bojovať a zaznamenávať každodenné víťazstvá. Že je najdôležitejšie v tom boji neprestať! Že každý abstinentský deň, je lepší ako ten predchádzajúci. Síce je to najťažšia vec, akú som zatiaľ podstúpil, ale zároveň ta najkrajšia a najúžasnejšia. Svoje zápisky budem zdielať na vytvorenom účte.
A možno tým niekoho inšpirujem a aj keby som inšpiroval čo i len jedného mladého človeka bude to stáť za to.
Jmenuji se Peter Maľak, jsem rodák z vesnice Smižany na Slovensku a posledních 6 let bydlím v Praze. Miluju hory. Miluju přírodu. A během léčby se mi podařilo znovu se zamilovat do života.
Během léčby jsem měl dva klíčové okamžiky, o které se chci s vámi podělit: první byl, když jsem si uvědomil, že moje vnímání světa není úplně zdravé. Způsobovat si fyzickou bolest, psychické vydírání, sebetrestání, a další, nemá být běžnou součástí života. Druhý klíčový okamžik bylo nalezení pokory. Pokory ve smyslu poznání a uvědomění si svých vlastních sil/nedostatků a schopnosti požádat o pomoc, když to sám nezvládám.
Miluju vícedenní přechody, vstávání ze spacáku do zimy a oblékání si navlhnutých a studených věcí, miluju tu svobodu putování, kde řeším především to, kde si postavím stan nebo kde najdu vodu. Od doby, kdy jsem byl malý chodím po horách a poslední dva roky celkem intenzivně. Můj nejdelší přechod měl 494 km, takže nejde jen o výstřel abstinujícího blázna. :)
Říká se, že poutník putuje, aby změnil sám sebe a cestoval cestuje, protože ho to baví. V mém případě se mě týkají obě tvrzení.
Kromě osobní stránky cesty, kterou mám na prvním místě, budu během cesty využívat sociální sítě a moje zápisky z cest k tomu, aby se otevřelo širší povědomí o závislosti mezi mladými lidmi. Chci ukázat, že se závislostí se dá bojovat a zaznamenávat každodenní vítezství . Že je nejdůležitější v tom boji nepřestat! Že každý den abstinence je lepší než ten předcházející. Sice je to nejtěžší věc, jakou jsem zatím podstoupil, ale zároveň ta nejkrásnější a nejúžasnější.
A možná tím někoho inspiruji. I kdyby jsem inspiroval i jen jednoho mladého člověka, bude to stát za to.
